Hovory

Hovory dvou
Tiše nocí plynou
Tváří tvář sobě
Mluví ze srdce

Nemají nic,
jen upřímnost
A svěžest mládí,
která je doprovází.

Milují ty procházky.
To hlučné ticho,
které všude slyšet je.
A všichni kromě nich hluší jsou.

Někde tam hluboko
Něco nevyřknutého polehává.
Nechte ten pocit být.
Ať všechno nepokazíte.