
Stále docházim k nepříjemnýmu zjištění, že je člověk strašně sám.
A stačí k tomu jedna prostá věta. "Mohla bys mi prosím Tery vrátit tu mojí mikinu?"
No jo vlastně. Mám jí už 7 měsíců. A jak tu mikinu vrátim, tak se to najednou všechno uzavře. Jako kdyby v tý mikině zbýval poslední kousek nás obou spolu, toho všeho, co jsme dohromady prožili. A já tu mikinu tak nějak pořád chci u sebe...

Vím jaké to je, ale čas je lék na vše. Byl jsem v podobné situaci.
OdpovědětVymazatJe to trouba..
OdpovědětVymazat))
OdpovědětVymazat